Cestopis Aljaška a Kanada

Nacházíte se na stránkách, které popisují cestu, při které byly mým cílem zejména Aljaška a Kanada. Uskutečnila se v srpnu a září 2003.

Jednotlivé části cestopisu:

Západ USA

.:Kanada: Banf a Jasper

Aljaška: Juneau

Aljaška: Anchorage

Kanada: Dawson City

Kanada: Chilkoot

Kanada: N.P. Kluane

Aljaška: Denali

Aljaška: Katmai



Fotogalerie k cestopisům:

Západ USA

Západní Kanada

Aljaška: Juneau

Aljaška: Anchorage

Kanada: Dawson City

Kanada: Whitehorse

Kanada: N.P. Kluane

Aljaška: Denali

Aljaška: Katmai



Odkazy

Jan Welzl

Naší první starostí bylo vyměnit si peníze. Směnárna na hranicích byla zavřená, ale hned v prvním městě na cestě jsme pořídili. Při výběru z bankomatu se mi nepodařilo vybrat z ČSOB Visakarty, ale naštěstí spořitelní Maestro fungovala (touto kartou mi zase nešlo platit v obchodech). Kurs mezi kanadským a americkým dolarem je 1.39.
I tady v Kanadě už dlouho nepršelo, vidíme výstrahy před extrémním nebezpečím požáru. Ale minimálně mi tady příroda připadala zelenější. Ale to se taky ukázalo omylem, protože jen co jsme vjeli trošku hlouběji do Kanady a opustili jsme návětrnou stranu hor, je zase sucho.

V kempu v n.p. Banf

Jedeme po placené dálnici č. 5, mýtné činí 10 dolarů pro osobní automobily. Cena benzínu je 75 c/za litr, což je o něco málo více než v USA (v přepočtu 2,04 USD/galon). Kanada používá metrické míry, takže vzdálenosti tu jsou udávány v kilometrech, v obchodech jsou váhy v kilogramech…
Jak vjíždíme do vnitrozemí, zeleně stále ubývá a je vidět, že je tu opravdu sucho. Míjíme dokonce jeden lesní požár. Máme štěstí, požárů teď zuří více, ale žádný neležel na naší trase, takže jsme se nezdrželi zdlouhavým objížděním uzavřené oblasti.
Připadá mi, že na každé druhé farmě visí nápis Na prodej. Co není uměle zavlažované, je úplně žluté suchem. Na polích je vidět zelené kruhy na žlutém pozadí, zeleň je jenom tam, kam dosáhnou postřikovače.
Naše další cesta vede kolem Adams Lake, nabízejí tu spousty uzených ryb, 20 kanadských dolarů za 4 libry apod. Jak je vidět, lidem ještě metrické míry nepřešly do krve a používají stále staré jednotky.
Projíždíme dlouhým, úzkým údolím a každou chvíli míjíme takový divný stojan, umístěný na masivním betonovém podstavci. Dovídáme se, že v zimě tu armádní dělostřelci mají umístěna děla a vyvolávají na lavinových svazích řízené sesuvy sněhu.

Miloš při přípravě jídla

Do národního parku Glacier jsme přijeli kolem půl šesté večer. Kemp byl bohužel obsazený, protože byla sobota a slušné počasí. Místní usedlíci tím pádem vyrazili do přírody. Světlo je tady dlouho do večera a tak nám nic nebránilo udělat si alespoň malou vycházku. Já jsem se vydal k Marion Lake (2,2 km, převýšení 430 m). Za pěkného počasí by odtud byla pěkná vyhlídka, ale byl poněkud opar nebo snad byl ve vzduchu kouř z požárů, v každém případě jsme toho moc neviděli. Nicméně Marion Lake bylo taky pěkné a tak tento výlet nebyl ztrátou času. A minimálně jsem přinutil to svoje sezením u počítače zhýčkané tělíčko udělat něco pro zdraví.
Protože je kemp obsazený, pokračujeme ještě asi 80 km do dalšího, kde je místo.

Spiral Tunel

Probouzíme se do krásné neděle. Dnes nás čeká pohodový den, neženeme se nikam daleko. Zastavujeme se u spirálového tunelu. Železnice tady měla příliš velké stoupání a tak byl vykopán tunel, který tvoří smyčku a má oba konce nad sebou. Měli jsme štěstí, zrovna jel vlak a tak se nám naskytla zajímavá podívaná – poslední vagóny vlaku ještě jely pod námi, když střed vlaku vjížděl do tunelu a lokomotivy z tunelu právě vyjížděly. Jeden vlak jsme tedy viděli třikrát.
Opouštíme Britskou Kolumbii a vjíždíme do Alberty. Platí tady horský čas – je tu o hodinu více.
Návštěvu Banff National Park jsme zahájili u Louise Lake, kde jsme si vyšlápli k ledovci. Po strmých stěnách údolí lozili horolezci, natrefili jsme i na Čechy. Nahoře na kopci jsme si udělali pauzičku, kterou jsem využil k máčení, lépe řečeno namočení nohou v ledově studeném potoku. Roman se začal sázet, že se vykoupe celý, což skutečně udělal. Jeho příkladu pak následoval i Miloš. Když jsme pak probírali plány na další den a Tomáš nám rukou ukazoval něco na obzoru, z čistého nebe se snesl jakýsi pták a vyrval mu z ruky kus oplatky. Asi si myslel, že ho chceme krmit. Jak jsme později zjistili, byl to Ořešník americký.
Pak jsme se zastavili v údolí Deseti věží u Moren Lake. Tady je na břehu jezera taková patnáct metrů vysoká hromada kamení, což je ledovcová moréna z doby, kdy ledovec dosahoval až sem. Právě z jejího vrcholku se dají udělat pěkné fotky a tak toho chceme využít. Oficielní cestička vede kousek oklikou, obchází výtok jezera, který je tady částečně zatarasen vývraty. Jirka si chce zhrátit cestu a odvážně skáče na klády, které se zdají stabilní. Ale ouha - ony jenom plavou na hladině a tak okamžitě pod jeho nohama uhýbají a on se tak trochu koupe. Naštěstí tu není hluboko, jinak by asi utopil foťák.
Pondělí nás vítá po noci v kempu nějakými osmi stupni nad nulou, ale sluníčko už hned po ránu začíná svítit a my vyrážíme směrem na Jasper N.P. Oba parky, Jasper a Banff, jsou spolu spojeny a silnice, která jimi prochází, nabízí uchvacující pohledy.
Zastavujeme se u kaňonu Mistaya. Je to prý typický slot kaňon, jako třeba Antilopí kaňon v Arizoně, ale tady se mezi jeho strmými stěnami valí mocné proudy vody.

Na ledovci Athabaska

Další naše zastávka je u ledovce Athabaska, který "stéká" z ledovcového pole Columbia. V sandálech na něj kousek vystupujeme, tady je to dovolené, fotíme se, ale ouha, dolů to tak trochu klouže. Jinak vstup na ledovce může být opravdu nebezpečný, protože se v nich občas objevují nebezpečné trhliny, ve kterých člověk může přijít o zdraví i o život.
Obdivujeme ještě stejnojmenné vodopády na ledovcové řece, která "pramení", jestli se to tak dá říci, pod ledovcem.
Děláme si starosti kvůli požárům, ale naše trasa je stále ještě volná.
U Mount Robson děláme výšlap ke Kinay Lake. Jirka se vrací z půlky cesty kvůli problémům s achilovkou. Dává mi fotoaparát, abych cestu příslušně zdokumentoval. Samotné jezero není špatné, ale přicházíme tam poněkud pozdě a tak už světlo není to pravé.
V úterý 5.8. odjíždíme z kempu směrem k Prince George, kde je přístav trajektu. Cestou jsme udělali piknik u jezera Purden Lake, kde jsme se někteří i vykoupali. Voda byla příjemně osvěžující, nejde o žádné ledovcové jezero.

Lov lososů v peřejích

Na peřejích řeky v Morice Town kaňonu jsme viděli lov lososů do podběráků. Tady ale nešlo lososům o život – byly jim odebírány jikry a pak byli zase vypouštěni do vody. Jikry byly sbírány zřejmě pro sádku.
Děláme další piknik u Ross Lake a cestu organizujeme tak, abychom byli ve dvě hodiny v noci připraveni začít senaloďovat na trajekt.
O půl třetí nám zběžně prošacovali auto a kontrolovali, zda nemáme nějaké nebezpečné věci, jako třeba plynové bomby. Chtěli, abychom je dali do depozitu. Následovalo pasové odbavení (paluba už je území USA), které naštěstí netrvalo dlouho, pak se stavíme do další fronty na nábřeží a čekáme na příjezd trajektu se jménem Taku. Cena za převoz do Juneau je 125 US$ za osobu, naše auto dlouhé 20 stop stálo 395 US$.