Cestopis Kanárské Ostrovy - Tenerife


CESTOPIS: ČÁST PRVNÍ

Vlastní vyhledávání Googlem na stránkách cestuji.info

Google


cestuji.info -  cestopisy

Nacházíte se na stránkách, které popisují pobyt na ostrově Tenerife, který patří k souostroví Kanárské Ostrovy.

Jednotlivé části cestopisu:

HOME

.:Cestopis Tenerife
část první

Cestopis Tenerife
část druhá


Fotogalerie

Pár informací

Ceny



Pokud byste mi chtěli poslat zprávu, máte k dispozici adresu




Konstrukční kancelář ACR
Cesty, cestování a cestopisy na stránce Volání dálek
Konstruktionsbüro ACR
Cesty, cestování a cestopisy na dalších stránkách

Den první,
pátek 15.12.2006

V pět ráno nasedáme do taxíku a necháváme se odvézt na letiště. Průjezd ranní Prahou proběhl podle očekávání hladce a tak jsme o tři čtvrtě hodiny později na novém terminálu. Po asi deseti minutách začalo odbavování našeho letu, takže jsme se zbavili zavazadel, prošli zostřenou bezpečnostní prohlídkou a zamířili k duty-free obchodům.
Pohled z letadla
Pohled z letadla
Nechali jsme tam nějaké peníze za láhev vodky a vody (což je artikl, který dneska neprojde zpřísněnými bezpečnostními prohlídkami) a po nějaké době čekání nastupujeme do letadla, kupodivu i s francouzskými holemi. Ona taková hůl je docela pěkná zbraň.
Odlétáme na minutu přesně, nabíráme kurs na německý Stuttgart, kde jsem měl shodou okolností ještě před dvěma dny něco služebně na práci a směřujeme přes Gibraltar na Kanárské ostrovy.
Na mezinárodním letišti na Tenerife, které se nachází v jižní části ostrova, nás už čekal zástupce cestovní kanceláře, ketrý nás nasměroval k autobusu.
Švagr hrdinsky odmítá nechat se po letišti převézt na vozíčku a pak toho lituje – ono je to letiště docela velké a tak se dost nachodil.
O hodinu později vystupujeme u Costa Adeje Gran hotelu a ubytováváme se. Můj pokoj v tu chvíli ještě nebyl připravený, takže jsem si hodil věci na pokoj k sestře. Společně jsme pak švagra zanechali na pokoji jeho osudu a na recepci jsme se zeptali, kde je nejbližší supermarket. Je to hned ve vedlejším bloku a tak jsme si o chvíli později nakoupili nějaké zásoby, hlavně vodu a nějaké sušenky.
Chvíli jsme se poflakovali po hotelu, zjišťovali jsme, co se kde nachází a pak už byl čas na večeři, kterou jsme měli v rámci polopenze v ceně.
Byli jsme všichni dost utahaní a tak jsme šli brzo spát.

Den druhý,
sobota 16.12.2006

Protože jsme věděli, že vzhledem ke švagrovu úrazu budeme odkázaní na auto, zajistili jsme si ho už dopředu z Česka a nechali jsme si ho přistavit na 9:00 před hotel. Rezervaci i pronájem auta jsme si nechali udělat od cestovní kanceláře (cenu jsem si pro jistotu předem ověřil na internetu a byla vpořádku).
Zástupce půjčovny přišel víceméně včas, vyplnili jsme nějaké papíry a převzali auto. Byl to Seat Cordoba, už postarší a trochu odřený, ale ve slušném technickém stavu.
Na letišti jsme dostali mapku ostrova, na které byl detail okolí hotelu, ale když jsme ji hledali, zjistili jsme, že sestra a švagr nemají kabáty, které zapomněli v přihrádce nad sedadly v autobuse. Tak nějak matně jsem si vzpomínal, že jsem sestru viděl, jak je tam dává.
Nezbylo nám nic jiného než zatelefonovat zástupci CK a požádat ho, aby se spojil s provozovatelem autobusů a zeptal se, zda ty kabáty někdo nenašel.
Protože nemělo cenu čekat na odpověď, sedli jsme do auta a projeli jsme se napřed podél pobřeží mezi resorty až na konec Plaja de las Americana.
Costa Adeje
Costa Adeje - pohled z kopců
Pak jsme podjeli dálnici a vyjeli do kopců, odkud byl pěkný výhled na moře. Foukal silný vítr.
Když už nás to přestalo bavit, dojeli jsme zpátky před hotel. Švagra, který byl pořád ještě dost špatný, jsme nechali v hotelu a se sestrou jsme si šli k moři trochu zaplavat na pláž Duque.
Na to, že byla polovina prosince, byla voda docela příjemná – měla kolem 20°C. Ono bylo počasí na podzim 2006 dost poblázněné a zima ne a ne přijít...
Nepříjemný byl jenom dost silný vítr.

Den třetí,
neděle 17.12.2006

Na tento den jsme si naplánovali návštěvu města La Laguna, které se nacházelo na druhém konci ostrova, nějakých 85 km od Costa Adeje. Po snídani jsme proto nasedli do auta a najeli na dálnici, která obepíná po obvodu tři čtvrtiny ostrova. Výstavba dálnice zatím ještě pokračuje, ale nevím, jestli je plánováno obkroužit celý ostrov, protože zbývající část je hodně hornatá.
Ale ani tak nám netrvala cesta ani tři čtvrtě hodiny, než jsme se dostali k La Laguně. Až sem to bylo jednoduché – dálnice je dobře značená a není problém najít příslušný sjezd, ale v okamžiku, kdy jsme vjeli do města, měli jsme problémy s orientací. Značení veškeré žádné, našli jsme sice šipku ke středu města, ta ale vedla do protisměru jednosměrné ulice.
Ale i to nám stačilo k tomu, abychom chytili směr a podle špiček kostelních věží jsme poznali, že už jsme blízko. Chvíli jsme hledali, kde by se dalo zaparkovat, což byl docela problém. Nakonec jsem na nějakém vnitroblokovém pakovišti místečko našel.
La Laguna
La Laguna - domy s typickými balkóny
Město La Laguna mě překvapilo tím, že nemá náměstí. Tady je centrum tvořeno změtí až na výjimky pravoúhle se protínajících uliček.
Prošli jsme napříč centrem, švagra jsme zanechali na jedné lavičce a se sestrou jsme se tam chvíli procházeli.
Toto město je zajímavé hlavně tím, že celý střed je tvořen původní zástavbou, tedy ne jako často někde jinde vidíme historický dům obklopený novostavbami.
Odpoledne se chceme najíst, narážíme ale na problém – všude je zavřeno, protože je čas odpolední siesty. Nakonec ale nacházíme nějakou otevřenou kavárnu, kde měli něco k jídlu.
Protože je do večera ještě spousta času, rozhodli jsme se, že navštívíme pohoří Anaga.
Opět jsme chvíli bloudili, než jsme se vymotali z města. Nevšiml jsem si, že mapka v průvodci je natištěná tak nešťastně, že má sever vpravo...
Santa Cruz de Tenerife
Santa Cruz de Tenerife - pohled z kopců pohoří Anaga
Na cestách v pohoří jsme už žádné problémy s orientací neměli, jeli jsme podle průvodce z jedné vyhlídky na druhou.
Sever ostrova je oblastí, kam pasátové větry přinášejí vláhu a to je vidět i na vegetaci – sever ostrova je mnohem zelenější než sluncem vysušený jih.
Pak jsme opět využili výhod dálnice a přepravili se k hotelu.
Po večeři jsme se šli se sestrou projít po pobřežní kolonádě, která víceméně bez přerušení prochází podél pobřeží a zastavili se na skleničku v jedné z mála restaurací, ve které nehulákalo stereo nebo živá muzika.

Den čtvrtý,
pondělí 18.12.2006

Pro tento den je naším cílem vesnice Maska, která se nachází na západním pobřeží ostrova v nepřístupných skalách. Kdysi to prý byla pirátská osada, přístup sem vedl jenom roklí od moře. V dnešní době sem ale byla ve strmých skalách vystřílena cesta, takže se sem může dostat každý, kdo má k dispozici auto.
V průvodci bylo napsáno, že cesta je pouze pro lidi se silnými nervy.
Serpentiny k Masce
Serpentiny k vesnici Masca
Ve skutečnosti to je dobrá asfaltová silnice, která se ovšem kroutí v ostrých serpentinách.
Samotná osada leží v romantickém údolí oblkíčeném skalami. Za normálních podmínek bych zde určitě provedl nějaký výšlap, třeba sestup roklí k moři (Masca leží v nadmořské výšce 600 metrů), ale za daných okolností jsme jenom udělali pár snímků a pokračovali k městu Icod de los Vinos.
Tady se nachází starý dračinec, nejstarší na ostrově. Některé prameny uvádějí, že je starý tisíc let, ale jiné to zase popírají.
Opět se potvrdila naše zkušenost – dokud se pohybujeme po silnicích mezi městy, není problém s orientací, vše je perfektně značeno. I směr k dračinci. Jakmile jsme se ale dostali do města, bylo zle – žádné směrovky, prostě nic. Vysvětlujeme si to tak, že silnice má na starosti centrální správa, kdežto ve městech mají údržbu komunikací na starosti místní úřady, které na značkách pro turisty nemají zájem nebo peníze.
Motáme se po městě sem a tam, snažíme se doptat a nakonec nacházíme parkoviště, které patří k zabavnímu parku, který je u stromu.
Švagr prohlásil, že pěšky nikam nejde (ani s tou svou nohou nemohl) a tak hledám strom autem - jsme nasměrováni do jakési příšerně strmé uličky. Projel jsem jí, byla nekonečně dlouhá a měla sklon snad 45°. Jednu chvíli jsem měl pocit, že jsem ho viděl skoro nad hlavou, ale nebylo tam kde zastavit.
Švagr, který už od začátku nebyl této návštěvě nakloněný, začal vykřikovat, že se na nějaký strom může vy.... a protože i mě to bloudění po městě přestalo bavit, nasměroval jsem auto k hotelu.


Dojem dne: špatné značení ve městech, příšerně strmé silnice ve městě



Na hlavní menu

Spřátelené stránky: ACR-Engineering, Katalog katalogů