Den první,
pátek 15.12.2006
V pět ráno nasedáme do taxíku a necháváme se
odvézt na letiště. Průjezd ranní Prahou proběhl podle
očekávání hladce a tak jsme o tři čtvrtě hodiny později
na novém terminálu. Po asi deseti minutách začalo
odbavování našeho letu, takže jsme se zbavili zavazadel,
prošli zostřenou bezpečnostní prohlídkou a zamířili
k duty-free obchodům.
Pohled z letadla
|
Nechali
jsme tam nějaké peníze za láhev vodky a vody (což je
artikl, který dneska neprojde zpřísněnými bezpečnostními
prohlídkami) a po nějaké době čekání nastupujeme do
letadla, kupodivu i s francouzskými holemi. Ona
taková hůl je docela pěkná zbraň.
Odlétáme na minutu
přesně, nabíráme kurs na německý Stuttgart, kde jsem měl
shodou okolností ještě před dvěma dny něco služebně na
práci a směřujeme přes Gibraltar na Kanárské
ostrovy.
Na mezinárodním letišti na Tenerife, které
se nachází v jižní části ostrova, nás už čekal
zástupce cestovní kanceláře, ketrý nás nasměroval
k autobusu.
Švagr hrdinsky odmítá nechat se po
letišti převézt na vozíčku a pak toho lituje – ono je to
letiště docela velké a tak se dost nachodil.
O hodinu
později vystupujeme u Costa Adeje Gran hotelu a
ubytováváme se. Můj pokoj v tu chvíli ještě nebyl
připravený, takže jsem si hodil věci na pokoj
k sestře. Společně jsme pak švagra zanechali na
pokoji jeho osudu a na recepci jsme se zeptali, kde je
nejbližší supermarket. Je to hned ve vedlejším bloku a
tak jsme si o chvíli později nakoupili nějaké zásoby,
hlavně vodu a nějaké sušenky.
Chvíli jsme se
poflakovali po hotelu, zjišťovali jsme, co se kde
nachází a pak už byl čas na večeři, kterou jsme měli
v rámci polopenze v ceně.
Byli jsme všichni
dost utahaní a tak jsme šli brzo spát.
Den
druhý,
sobota 16.12.2006
Protože jsme věděli, že vzhledem ke švagrovu úrazu
budeme odkázaní na auto, zajistili jsme si ho už dopředu
z Česka a nechali jsme si ho přistavit na 9:00 před
hotel. Rezervaci i pronájem auta jsme si nechali udělat
od cestovní kanceláře (cenu jsem si pro jistotu předem
ověřil na internetu a byla vpořádku).
Zástupce
půjčovny přišel víceméně včas, vyplnili jsme nějaké
papíry a převzali auto. Byl to Seat Cordoba, už postarší
a trochu odřený, ale ve slušném technickém stavu.
Na
letišti jsme dostali mapku ostrova, na které byl detail
okolí hotelu, ale když jsme ji hledali, zjistili jsme,
že sestra a švagr nemají kabáty, které zapomněli
v přihrádce nad sedadly v autobuse. Tak nějak
matně jsem si vzpomínal, že jsem sestru viděl, jak je
tam dává.
Nezbylo nám nic jiného než zatelefonovat
zástupci CK a požádat ho, aby se spojil
s provozovatelem autobusů a zeptal se, zda ty
kabáty někdo nenašel.
Protože nemělo cenu čekat na
odpověď, sedli jsme do auta a projeli jsme se napřed
podél pobřeží mezi resorty až na konec Plaja de las
Americana.
Costa Adeje
|
Pak
jsme podjeli dálnici a vyjeli do kopců, odkud byl pěkný
výhled na moře. Foukal silný vítr.
Když už nás to
přestalo bavit, dojeli jsme zpátky před hotel. Švagra,
který byl pořád ještě dost špatný, jsme nechali
v hotelu a se sestrou jsme si šli k moři
trochu zaplavat na pláž Duque.
Na to, že byla
polovina prosince, byla voda docela příjemná – měla
kolem 20°C. Ono bylo počasí na podzim 2006 dost
poblázněné a zima ne a ne přijít...
Nepříjemný byl
jenom dost silný vítr.
Den třetí,
neděle 17.12.2006
Na tento den jsme si naplánovali návštěvu města La
Laguna, které se nacházelo na druhém konci ostrova,
nějakých 85 km od Costa Adeje. Po snídani jsme proto
nasedli do auta a najeli na dálnici, která obepíná po
obvodu tři čtvrtiny ostrova. Výstavba dálnice zatím
ještě pokračuje, ale nevím, jestli je plánováno
obkroužit celý ostrov, protože zbývající část je hodně
hornatá.
Ale ani tak nám netrvala cesta ani tři
čtvrtě hodiny, než jsme se dostali k La Laguně. Až
sem to bylo jednoduché – dálnice je dobře značená a není
problém najít příslušný sjezd, ale v okamžiku, kdy
jsme vjeli do města, měli jsme problémy
s orientací. Značení veškeré žádné, našli jsme sice
šipku ke středu města, ta ale vedla do protisměru
jednosměrné ulice.
Ale i to nám stačilo k tomu,
abychom chytili směr a podle špiček kostelních věží jsme
poznali, že už jsme blízko. Chvíli jsme hledali, kde by
se dalo zaparkovat, což byl docela problém. Nakonec jsem
na nějakém vnitroblokovém pakovišti místečko našel.
La Laguna
|
Město
La Laguna mě překvapilo tím, že nemá náměstí. Tady je
centrum tvořeno změtí až na výjimky pravoúhle se
protínajících uliček.
Prošli jsme napříč centrem,
švagra jsme zanechali na jedné lavičce a se sestrou jsme
se tam chvíli procházeli.
Toto město je zajímavé
hlavně tím, že celý střed je tvořen původní zástavbou,
tedy ne jako často někde jinde vidíme historický dům
obklopený novostavbami.
Odpoledne se chceme najíst,
narážíme ale na problém – všude je zavřeno, protože je
čas odpolední siesty. Nakonec ale nacházíme nějakou
otevřenou kavárnu, kde měli něco
k jídlu.
Protože je do večera ještě spousta
času, rozhodli jsme se, že navštívíme pohoří Anaga.
Opět jsme chvíli bloudili, než jsme se vymotali
z města. Nevšiml jsem si, že mapka v průvodci
je natištěná tak nešťastně, že má sever vpravo...
Santa Cruz de Tenerife
|
Na
cestách v pohoří jsme už žádné problémy
s orientací neměli, jeli jsme podle průvodce
z jedné vyhlídky na druhou.
Sever ostrova je
oblastí, kam pasátové větry přinášejí vláhu a to je
vidět i na vegetaci – sever ostrova je mnohem zelenější
než sluncem vysušený jih.
Pak jsme opět využili výhod
dálnice a přepravili se k hotelu.
Po večeři jsme
se šli se sestrou projít po pobřežní kolonádě, která
víceméně bez přerušení prochází podél pobřeží a
zastavili se na skleničku v jedné z mála
restaurací, ve které nehulákalo stereo nebo živá
muzika.
Den čtvrtý,
pondělí
18.12.2006
Pro tento den je naším cílem vesnice Maska, která se
nachází na západním pobřeží ostrova v nepřístupných
skalách. Kdysi to prý byla pirátská osada, přístup sem
vedl jenom roklí od moře. V dnešní době sem ale
byla ve strmých skalách vystřílena cesta, takže se sem
může dostat každý, kdo má k dispozici
auto.
V průvodci bylo napsáno, že cesta je pouze
pro lidi se silnými nervy.
Serpentiny k Masce
|
Ve
skutečnosti to je dobrá asfaltová silnice, která se
ovšem kroutí v ostrých serpentinách.
Samotná
osada leží v romantickém údolí oblkíčeném skalami.
Za normálních podmínek bych zde určitě provedl nějaký
výšlap, třeba sestup roklí k moři (Masca leží
v nadmořské výšce 600 metrů), ale za daných
okolností jsme jenom udělali pár snímků a pokračovali
k městu Icod de los Vinos.
Tady se nachází starý
dračinec, nejstarší na ostrově. Některé prameny uvádějí,
že je starý tisíc let, ale jiné to zase
popírají.
Opět se potvrdila naše zkušenost – dokud se
pohybujeme po silnicích mezi městy, není problém
s orientací, vše je perfektně značeno. I směr
k dračinci. Jakmile jsme se ale dostali do města,
bylo zle – žádné směrovky, prostě nic. Vysvětlujeme si
to tak, že silnice má na starosti centrální správa,
kdežto ve městech mají údržbu komunikací na
starosti místní úřady, které na značkách pro turisty
nemají zájem nebo peníze.
Motáme se po městě sem a
tam, snažíme se doptat a nakonec nacházíme parkoviště,
které patří k zabavnímu parku, který je u
stromu.
Švagr prohlásil, že pěšky nikam nejde (ani
s tou svou nohou nemohl) a tak hledám strom autem -
jsme nasměrováni do jakési příšerně strmé uličky. Projel
jsem jí, byla nekonečně dlouhá a měla sklon snad 45°.
Jednu chvíli jsem měl pocit, že jsem ho viděl skoro nad
hlavou, ale nebylo tam kde zastavit.
Švagr, který už
od začátku nebyl této návštěvě nakloněný, začal
vykřikovat, že se na nějaký strom může vy.... a
protože i mě to bloudění po městě přestalo bavit,
nasměroval jsem auto k hotelu.
Dojem dne: špatné
značení ve městech, příšerně strmé silnice ve
městě