|
|
|
|
|
|
Na ostrově Madeira jsme byli ubytovaní v hotelu Rocamar, který stojí na skále nad mořem.
|
|
|
|
|
Druhý den pobytu jsme si půjčili auto a jeli jsme k levádám Risco a 25 fontes. Napřed jsme se prošli kolem levády Risco. Výraz prošli odpovídá skutečnosti - stezka byla tak široká
a pohodlná, že by tu projelo nákladní auto.
|
|
|
|
|
Kolem levády 25 fontes už byla stezka úzká, chvílemi jsme dokonce balancovali jenom na kamenné podezdívce levády.
|
|
|
|
|
Od levád jsme pokračovali přes náhorní plošinu směrem na západ, na severozápadním pobřeží ostrova Madeira
jsme se zastavili ve městě Porto Moniz.
|
|
|
|
|
O den později jsme se cestou do údolí Jeptišek zastavili ve Funchalu na vyhlídce Pico dos Barcelos.
|
|
|
|
|
Curral das Freiras (v překladu údolí patřící jeptiškám) je malebné místo, které je sevřené mezi vysokými skalními stěnami. Zde jsou fotografie z vyhlídky Eira do Serrado.
Dnes se dá do tohoto údolí dojet tunelem, stará cesta je zavřená.
|
|
|
|
|
Cabo Girao je prý druhý nejvyšší útes na světě a nejvyšší v Evropě. Má výšku 580 metrů. (Nejvyšší útes je na jižním pobřeží Taiwanu).
|
|
|
|
|
Další den jsme věnovali prohlídce Funchalu.
|
|
|
|
|
Během prohlídky města jsme navštívili i muzeum Quinta das Cruzes, které je umístěno v nádherné vile.
|
|
|
|
|
Toto už jsou záběry z dalšího dne, kdy jsme projížděli městem Camacha, které je známé svou košíkářskou výrobou. Dalším cílem byl
Pico Areeiro, druhý nejvyšší vrchol na ostrově. Vpravo je jeden z prvních snímků, kde je ještě trochu sluníčka, ale pak se přihnala mlha a bylo jak v prádelně.
|
|
|
|
|
Další zastávku jsme uělali v Riberio Frio. Tady se dá jít kolem levády Portela. Npapřed jsme se vydali směrem proti proudu, to bylo kolem starého úseku levády (obrázek vlevo).
Asi po kilometru končil udržovaný úsek, dále už byla leváda zasypaná a voda do ní vtékala z trubek. U konce levády je vyhlídka do údolí. Vrátili jsme se a šli jsme pak kus po proudu levády,
v tomto úseku je leváda nově vybudovaná (obrázky uprostřed a vpravo).
|
|
|
|
|
V jednom místě byl ve skalní stěně, podle které jsme šli, vykolaný tunel. Vlezli jsme do něj, v zadní šásti se větvil, ale obě chodby byly slepé, práce na ražení byly
přerušeny nebo možná úplně zastaveny.
|
|
|
|
|
Dále jsme směřovali do Santany. Na pobřeží mne napadlo jet po staré cestě přes kopec, odměnou byla krásná vyhlídka na Penha de Águia (vlevo).
V Santaně jsou dva typické špičaté domky, které jsou na mnoha pohlednicích, na keramice, na zástěrách... Další prý jsou v nedalekém skanzenu, tam jsme ale nebyli.
Den jsme zakončili na Pico Facho, odkud je pěkná vyhlídka na východní cíp ostrova.
|
|
|
|
|
Když jsme jeli poprvé na náhorní plošinu Paul da Serra v západní části ostrova k levádám 25 fontes a Risco, počasí nám moc nepřálo.
Rozhodli jsme se, že si půejezd plošiny zopakujeme. Toto jsou snínky pořízené cestou.
|
|
|
|
|
Se strmými srázy a horami, se kterými se setkáváme na skoro celém ostrově, kontrastuje plochá náhorní plošina
Paul da Serra v západní části ostrova. Mirek pro tuto oblast hned vymyslel přezdívku - Náhorní Karabach.
|
|
|
|
|
Pár set metrů od cesty
stojí na náhorní plošině socha madony Nossa Senhora da Serra. Památník byl postaven v letech 1963-68,
je to poutní místo, konají se zde liturgické slavnosti.
|
|
|
|
|
Na dalších obrázcích je zachyceno moře u hotelu Rocamar. Není tu pláž - vstupuje se po žebřících přímo do hluboké vody.
|
|
|
|
|
Na večeři jsme měli espetadu, to jest hovězí na rožni (na obrázku vlevo visí na stojanu před námi). Poslední den pobytu jsme věnovali procházce po pobřeží,
asi kilometr od hotelu jsme došli ke kamenité pláži.
|
|
Copyright © Vladimír Rýpar, Miroslav Jáně a Hana Jáňová, 2009
|