Cestopis Etiopie


Volání dálek - cesty, cestování, cestopisy  
 

 Arba Minch 
 

Pokud byste mi chtěli poslat zprávu, máte k dispozici adresu





Počet shlédnutí od 1.10.2012:
6883





Spřátelené stránky:




8.+9.den
Kmen Bench Maji - domek
Cestopis z jihozápadní části Etiopie: Cestou jsme se zastavili v oblasti obývané kmenem Bench Maji. Měli tam pěkně pomalovaný domek
     I další den se vracíme ve svých stopách, zastávku děláme u pěkně pomalovaného domku v oblasti obývané kmenem Bench Maji, fotíme domek i děti. O kus dále zastsvujeme u čajové plantáže, kde tentokrát zrovna probíhal sběr. Nocujeme zase ve městě Jimma ve stejném hotelu jako před týdnem a teprve odtud vede silnice na západ. Vyrážíme už před sedmou ráno, protože nás čeká pořádně dlouhá cesta. Zastavujeme u mostu přes řeku Omo, hlídá ho voják. Most ani vojáka ale fotit nesmíme, jenom řeku a okolí.
     Přejížděli jsme několik horských hřebenů (2600 mn. m., 2100 m n.m.) a údolí, ale zastavovali jsme jenom, když to bylo nutné. Kousek před cílem denní etapy, městem Arba Minch, jsme udělali pauzu na focení u vodopádu, který byl vidět od cesty. Ve čtvrt na osm jsme konečně v Arba Minch, ujeli jsme 385 kilometrů, byl to nejdelší přejezd vůbec. Ubytováváme se na dvě noci v hotelu 40 Springs.

10.den
Sloní chýše
Cestopis z jihozápadní části Etiopie: Sloní chýše kmene Dorze je zhotovena z listů nepravého banánovníku. Nepravý banánovník (banánovník habešský, enset) vypadá stejně jako obyčejný banánovník, ale nerostou na něm banány.
     Ráno kolem deváté jedeme do hor ke kmeni Dorze. Jak vyjíždíme do kopců, otevírá se pěkný výhled na jezera Chamo a Abaya.
     Vesnice kmene Dorze, kterou jsme navštívili, je ale už jenom takový skanzen pro turisty. Mají tu chýše, jejichž střechy jsou vyrobeny z listů falešných banánovníků (banánovník habešský neboli enset). Falešných proto, že ty stromy (tedy správně to jsou byliny) vypadají jako banánovníky, ale banány na nich nerostou. Ty chýše mají zajímavý tvar, vypadají jako sloní hlavy a taky se jim tak říká.
     Vzadu za chýšemi nám ukázali spřádání příze a taky způsob, kterým z listů ensetu (falešného habešského banánovníku) získávají dužninu, z ní dělají těsto, ketré nechávají zkvasit a pečou placky. Třeba v případě neúrody zachránily nepravé banánovníky mnoho životů. Placky byly bez chuti, ale s medem se daly docela jíst. Dali nám ochutnat i jejich pálenku, brr, hnus.
Placka z nepravého banánovníku
Cestopis z jihozápadní části Etiopie, údolí Omo: placky z nepravého banánovníku zachránily v době hladomoru nejden lidský život. Jedná se o banánovník habešský čili enset (Ensete ventricosum)
     Mají tam taky obchod se suvenýry, já jsem si tam koupil dva nože, velký a malý. Jinak tam měli všelijaké sošky, ovívátka na mouchy, kalabaše a už ani nevím, co všechno ještě.
     Jak už jsem psal, cestou na nás po celé Etiopii pokřikovaly děti, některé žebraly. Tady na to šli ještě trochu jinak – kluci u cesty se snažili tančit, dělat přemety a jinak blbnout, aby nás zaujali a my jim něco dali. Jednoho jsem nafilmoval, jak jsme pak sjížděli serpentinami do údolí, běžel za námi i s nějakým kamarádem zkratkou a zkoušel to znova...
     Odpoledne máme naplánovanou projížďku po jezeře Chamo. Pozorovali jsme několik hrochů, jeden stál u břehu, ostatní plavali. Na mělčině byli bílí pelikáni a další ptáci. Pak jsme zajeli do jakéhosi kanálu nebo koryta řeky, a tam se vyhřívalo mnoho krokodýlů. Někteří z nich byli pořádně velcí, ten největší prý měří sedm metrů. Jsou to největší krokodýli, co žijí v Africe. V kanále jsme už měli vypnutý motor a průvodce se odpichoval bidlem ode dna, takže jsme se dostali ke krokodýlům velice blízko, aniž bychom je vyrušili.
Hroch
Cestopis z jihozápadní části Etiopie: Hroch na mělčině jezera Chamo
Krokodýl
Cestopis z jihozápadní části Etiopie: krokodýl na břehu jezera Chamo. Bylo zjištěno, že tady, u jezera Chamo žijí největší krokodýli v Africe vůbec, t.j. 6-7 metrů.
     Odpoledne jsme udělali zastávku u hotelu Bekele Mola, který má veřejně přístupnou terasu s výhledem hlavně na jezero Abaya, ale je vidět i kousek jezera Chamo.
     Když už jsme v oblasti jezer, hledíme toho využít a tak večeříme společně, máme velice zajímavě servírovanou rybu - okouna nilského. Byl chuťově vynikající a měl jenom velké kosti. Jenom kdyby ho před pečením trochu osolili...

11.den
Dobytek na cestě
Cestopis z jihozápadní části Etiopie: u jezera Chamo jsme museli doslova kličkovat mezi dobytkem.
     Ráno se naše auta musí proplétat mezi stády krav, které ženou po cestě. Dopoledne zastávka na kafe, v poledne ve Woito oběd, to zmiňuji hlavně proto, že kolem přístřešku, pod kterým jsme jedli, bylo mnoho ptáků. Tady už bylo tepleji, ca 34°C, taky už jsme byli jenom 570 metrů nad mořem.
     Až do Woito jsme jeli po asfaltu, ale tady odbočujeme na prašnou silnici. Naše auto zůstává pozadu, protože jsme prorazili pneumatiku. Nebylo se co divit, plátno už bylo vidět po celém obvodu. K vesnici kmene Arbore dojíždíme s velkým zpožděním, Miki (druhý řidič)už byl nervózní a tak nám jel naproti.
Žena z kmene Arbore
Cestopis z jihozápadní části Etiopie, údolí Omo: Ženy kmene Arbore se zdobí korálkovými náhrdelníky.
Žena z kmene Arbore
Cestopis z jihozápadní části Etiopie, údolí Omo: Typickou ozdobou žen kmene Arbore jsou korálkové náhrdelníky.
     V Turmi, což byl dnešní cíl, máme problémy, protože nějak zvorali rezervaci a čekali nás až druhý den. Naštěstí Roman na tu jednu noc zorganizoval ubytování v soukromém hotelu nějaké cestovní kanceláře, který jinak ubytovává jenom zákazníky té cestovky.
     Už při příjezdu do Turmi jsem si všiml pěkně kvetoucí pouštní růže a tak jsem se tam hned vydal. Slunce stálo nízko nad obzorem a tak bylo pěkné osvětlení, při západu slunce se obloha vybarvila do červena.


Copyright © Vladimír Rýpar a Ladislav Hájek, 2012


Zpět: Surmové   ||   Na hlavní menu   ||   Vpřed: Turmi