Cestopis Aljaška a Kanada

Nacházíte se na stránkách, které popisují cestu, při které byly mým cílem zejména Aljaška a Kanada. Uskutečnila se v srpnu a září 2003.

Jednotlivé části cestopisu:

Západ USA

Kanada: Banf a Jasper

Aljaška: Juneau

.:Aljaška: Anchorage

Kanada: Dawson City

Kanada: Chilkoot

Kanada: N.P. Kluane

Aljaška: Denali

Aljaška: Katmai



Fotogalerie k cestopisům:

Západ USA

Západní Kanada

Aljaška: Juneau

Aljaška: Anchorage

Kanada: Dawson City

Kanada: Whitehorse

Kanada: N.P. Kluane

Aljaška: Denali

Aljaška: Katmai



Odkazy

Jan Welzl

V parku Kluane se nachází nejvyšší hora Kanady, Mt. Logan, vysoká 5959 metrů. Její výška pochopitelně překračuje

Vjíždíme na Yukon

naše možnosti, a tak když jsme vyrazili na prohlídku parku, zvolili jsme trasu odpovídající více našim možnostem, i časovým. Protože se sem ještě jednou hodláme vrátit, vyčlenili jsme si na trek tímto parkem jenom čtyři hodiny. Zvolili jsme Sheep River Trail. Cestou nacházíme pamětní tabulku, že tu před čtyřmi roky z neznámých důvodů medvěd roztrhal nějakou dívku. Kousek před místem, kde jsme se museli z časových důvodů obrátit na zpáteční cestu, se nacházejí docela zajímavé zemní pyramidy.

V kempu v Toku

V odpoledních hodinách jsme nasedli do auta a odjeli směrem do Toku, který se ovšem nachází na Aljašce a tím pádem jsme opět museli překročit kanadsko-americké hranice. Naštěstí nedělali nějaké problémy, jenom to poněkud trvalo, protože kontrolovali každý pas v počítači.
Kemp nás příjemně překvapil, stany jsme stavěli na pěkném, rovném trávníku, byly tu nádherné sprchy a prádelna. Večer jsme se vydali na prohlídku města, které je tvořeno několika desítkami domků rozesetých kolem cesty. Miloše zaujalo především vrakoviště za jednou autodílnou, na kterém ukořistil několik poznávacích značek. Chtěli jsme zjistit možnosti leteckého výletu kolem Mt. Logan, ale odtud už to je příliš daleko.

Na cestě

10.8. Odjíždíme směrem na Anchorage. Projíždíme mnoha úseky, kde opravují silnici. Loni při zemětřesení tu byla silnice na mnoha místech poškozena. Silnici tenkrát opravili jenom provizorně a teprve nyní ji dávají dopořádku. Později projíždíme dlouhým úsekem, kde cestu rozšiřují na čtyřproudou skorodálnici. U výjezdu z uzavírky, kterou auta projíždějí, se zastavujeme na vyhlídce u ledovce Matanuska. Počasí se začalo trošku kazit, je zataženo. O něco později se zastavujeme na další vyhlídce nad stejnojmennou ledovcovou řekou, která se tady rozlévá do opravdu pozoruhodné šířky.

Hřbitov v Eklutně

Těsně před Anchorage si prohlížíme hřbitov Athabasků v Eklutně. Tito původní obyvatelé přijali od Rusů pravoslavné náboženství a smísili jej se svými zvyky. Jejich nepočetní potomci dodnes vyznávají tuto směsici náboženství a staví svým mrtvým na hrobech takové malé domečky. Jeden hrob byl zase přikrytý spacím pytlem, zřejmě aby nebylo zesnulému zima. Na hřbitově stojí dva pravoslavné kostelíky, jeden z nich je na pokraji zhroucení. Za vstup na hřbitov se platí vstupné pět dolarů, což se nám zdálo trochu přemrštěné a tak jsme se spokojili s pohledem přes plot. Myslím, že pro získání přehledu o tomto místě to bohatě stačilo.
V Anchorage jsme se ubytovali v kempu. Tady to není jenom turistický kemp, žije zde evidentně mnoho lidí i dlouhodobě. Pravděpodobně sem přijeli na sezónní práce nebo to jsou bezdomovci.
Prohlídku Anchorage jsme zahájili tradičně u návštěvnického střediska. Jsou tu dvě, umístěné na opačných stranách ulice. Městské středisko sídlí v dřevěném srubu, který má střechu porostlou trávou. Naproti němu je federální návštěvnické centrum, umístěné v moderní několikapodlažní budově. Tím rozdíly nekončí – do městského střediska se vchází přímo z ulice, před federálním stojí stráž a než do něj návštěvník vkročí, musí projít detekčním rámem. To se snadno poví, ale než jsem vyprázdnil z kapes všechno kovové, docela to trvalo.
Vyzvedli jsme si potřebné informační materiály, zakoupil jsem si mapu Chilkootského průsmyku a CD s hudbou, kterou použiji ve filmu o této cestě. Pak už jsme se vydali načerpat něco se zdejší atmosféry.
Prošli jsme několik ulic a poznali jsme, že toho tady k poznávání moc není. Anchorage je největší město Aljašky, ale poměrně mladé, takže je tvořeno moderní zástavbou. Navíc ještě bylo zataženo a chvílemi poprchalo. Zastavili jsme se proto alespoň u památníku Jamese Cooka a pak už jsme se jenom potloukali po obchodech. Nakoupili jsme si pár věcí, o kterých jsme předpokládali, že je budeme potřebovat pro další etapu naší cesty. Mimo jiné to taky byla špulka pevné šňůry, ze které jsem večer začal plést nový podběrák. Pár lidí mi pomohlo a tak byl brzo hotový.
Část výpravy se s námi rozloučila a odletěla domů. Ale zase několik dalších lidí přiletělo, takže se ve výsledku naše řady rozrostly.

Návštěvnické středisko v Anchorage

V Anchorage jsme zůstali tři dny a když se i druhá část výpravy seznámila s městem, vydali jsme se na další cestu. Vzhledem ke špatnému počasí jsme zvolili cestu na jih k přístavu Seward. Toto místo je známé tím, že tu prší skoro pořád, takže je jedno, kdy sem jedeme. Oproti tomu na cestu do vnitrozemí potřebujeme pokud možno lepší počasí, které snad někdy musí přijít. Cestou kolem zálivu se snažíme zahlédnout velryby, které se tu občas vyskytují, ale marně. Alespoň jsme na skále nad cestou objevili stádečko divokých koz, které jsme si vyfotili.
Měli jsme v plánu udělat si výlet lodí k ledovci Portage. Počasí se cestou trochu zlepšilo, ale u ledovce lilo jako z konve a ještě k  tomu byla mlha. Výlet jsme proto odložili na později, kdy se stejnou cestou budeme vracet do Anchorage a pokračovali jsme do Sewardu. Tady taky pršelo, stany jsme stavěli za deště. Část lidí se ubytovala v hotelu.

Miloš u ledovce Exit

Součástí kempu byl poměrně velký přístřešek se stoly a dvěma ohništi s rošty, na kterých jsme si večer připravili lososy, které Miloš ulovil. Tentokrát jsme měli dva druhy, stříbrné a červené a tak jsme mohli porovnávat. Jednoznačně to vyhráli červení, protože stříbrní měli tučnější maso s mdlou chutí. Večer si trochu dáváme do nosu a dostáváme se do nálady.
15.8. Počasí beze změny, prší a prší a prší. Je mlha a opar, ale naštěstí není zima.
Děláme si výlet na ledovec Exit, ale vzhledem k počasí to je jenom malá vycházka a tak se zanedlouho vydáváme na zpáteční cestu do Anchorage. U Portage Glacieru se ani nezastavujeme, protože počasí je stejné jako včera. Spíme v už známém kempu, tentokrát na jiném místě. Nad stůl jsme si natáhli umělohmotovou plachtu, abychom mohli v suchu vařit. U stromu jsme tu našli přivázané vyhladovělé štěně, kterému dáváme alespoň trochu vody a jídla a přejeme mu, aby se jeho majitel brzo vrátil.
Opravuji trochu výplet podběráku, který Miloš při zabíjení ryb na třech místech prořezal nožem. Až později na cestě zjišťujeme, že nám během noci někdo ze stolu ukradl pětilitrový hrnec a nerezovou mísu, odhadli jsme, že to byl někdo z bezdomovců, kteří bydleli v naší těsné blízkosti.