Cestopis Aljaška a Kanada

Nacházíte se na stránkách, které popisují cestu, při které byly mým cílem zejména Aljaška a Kanada. Uskutečnila se v srpnu a září 2003.

Jednotlivé části cestopisu:

Západ USA

Kanada: Banf a Jasper

Aljaška: Juneau

Aljaška: Anchorage

Kanada: Dawson City

Kanada: Chilkoot

Kanada: N.P. Kluane

Aljaška: Denali

.:Aljaška: Katmai



Fotogalerie k cestopisům:

Západ USA

Západní Kanada

Aljaška: Juneau

Aljaška: Anchorage

Kanada: Dawson City

Kanada: Whitehorse

Kanada: N.P. Kluane

Aljaška: Denali

Aljaška: Katmai



Odkazy

Jan Welzl

Ve tři hodiny odpoledne odlétáme z Anchorage do King Salmon. Na letišti si mě hned vytypovali jako potencionálního teroristu, snad kvůli oblečení, které už zrovna nezářilo čistotou, protože program posledních dní byl tak nahuštěný, že jsem se nestihl stavit v prádelně. A tak jsem dostal jsem žlutou kartičku a i když jsem v detekčním rámu prošel bez potíží, šel jsem na osobní prohlídku. Brali to důkladně, musel jsem se vyzout a boty šly do rentgenu. Napřed jsem si musel sednout a zvednout nohy a detektorem kovu mi objeli chodidla. Pak jsem si musel stoupnout, rozpažit a detektorem kontrolovali celé tělo. U kapsy mi pípal, měl jsem tam müsli tyčinku a ta hned putovala do rentgenu. Nicméně nakonec mě pustili a po pětačtyřiceti minutách letu jsme přistáváli v King Salmon. Tam jsme se informovali, odkud odlétá letadlo do parku Katmai. Museli jsme nasednout do autobusu, který nás zavezl k řece, asi kilometr od letiště. Na řece stál hydroplán.

Hydroplán, kterým jsme letěli do Katmai

Nejprve proběhlo vážení, a to jak nás, tak i našich zavazadel. Bylo to z toho důvodu, aby letadlo nebylo přetížené. Naše osmičlená skupina se do letadla vešla celá, ale část zavazadel letěla až dalším letem o hodinu později. Po krátkém rozjezdu jsme se vznesli a po dvaceti minutách jsme přistáli na jezeře u národního parku Katmai National Park & Preserve.
Tento park turisté navštěvují hlavně kvůli medvědům, které je tady možno vidět z těsné blízkosti. Už z letadla jsme viděli dva, jak se pohybují po pláži.
Hned po přistání nás "odchytil" ranger a procházíme opět protimedvědím školením. Tentokrát nám radí pohybovat se hlučně, dodržovat odstup 100 m od medvědů a když se dostaneme do blízkosti medvěda, mluvit na něj a pomalu ustupovat… Mávání, křik a případný útěk je silně nedoporučeno. Medvědi tady mají dost jídla, řeka je plná lososů a tak medvědi nejsou nuceni vyhledávat jinou potravu. Protože lidé medvědům neškodí, nemají medvědi člověka zafixovaného jako nebezpečného a tak ho prostě... ignorují. Jako proškolení jsme dostali placku, kterou jsme měli nosit připnutou viditelně na oblečení, aby měli rangeři přehled, kdo je proškolený a kdo ne. Po opakovaném nebo hrubém porušení pravidel by následoval okamžitý odlet z rezervace.

V hydroplánu

Kemp byl přesto obehnaný plotem, který byl pod proudem. Taková elektrická rána zřejmě méďu odradí. Ale i tak bylo přikázáno chovat se tak, jako by tu ten plot nebyl - to značí jídlo, zubní pastu i ostatní toaletní potřeby schovávat do k tomu určené bytelné boudy. Postavili jsme si stany a hádejte, co jsme dělali pak ? Ale jistě, šli jsme se podívat na medvědy… A nebyli jsme zklamaní.
Chodí se tu po normálních cestách a stezkách a tak člověk musí dávat pozor, aby nenarazil na nějakého medvěda. Medvědi prý špatně vidí a tak když jde člověk potichu a ještě k tomu třeba proti větru, může být, že se nepozorovaně přiblíží k medvědovi, který v leknutí může zaútočit. Z toho důvodu je dobré se pohybovat hlučně. Jak jsme poznali, není třeba se bát, že tím medvědy vyplašíme, protože ti i hlučného turistu ignorují a tak se člověk dostane na "dostřel" fotoaparátu.
Pro turisty tu jsou v nejzajímavějších místech vybudovány dvě vyvýšené dřevěné plošiny, ze kterých je možno pozorovat medvědy při jejich činnosti bez toho, aby se člověk musel neustále dívat za sebe, a to občas z největší blízkosti.

Výlet do Údolí tisíce kouřů

Druhý den ráno jsme se zase šli podívat na medvědy. Na pozdější dobu jsme měli dohodnutý výlet terénním autobusem do Údolí tisíce kouřů, tedy do blízkosti sopky Novarupta, která tady vybuchla v roce 1912. V několikametrových vrstvách žlutého sopečného popela tu voda vymlela zajímavé kaňony. Odjezd se trochu zpozdil, protože na druhé straně zálivu, přímo na cestičce z kempu se promenádoval statný méďa a blokoval tak cestu zbývajícím účastníkům výpravy. S úsměvem jsme sledovali, jak ti na druhé straně, hlavně děti, zpívají.
Údolí tisíce kouřů už dnes nekouří, od výbuchu sopky už uplynulo dvaadevadesát let. Když tu ale byl v roce 1916 Dr. R.F.Griggs, našel tu stovky aktivních fumarol a tak pojmenoval toto údolí tímto jménem.
Cestou nám kolem autobusu důstojně proklusal statný los, kterému z nádherného paroží opadávaly cáry kůže. Přes absenci "čmoudíků" je v údolí na co se dívat, voda tu vymlela v několikametrových vrstvách žlutohnědého sopečného materiálu roztodivné kaňony, zemní pyramidy atd. Sešli jsme klikatou cestičkou do údolí a prošli jsme se přímo kolem divoké vody. Cestou zátky nám těsně před autobudem proběhl rys ostrovid, který si pak sedl kus od cesty a zíral na náš autobus, který bohužel nezastavil.

Medvěd "ňouma"

Večer jsme se byli podívat na medvědy, ráno zase... Sledovali jsme mimo jiné jednoho medvěda, kterého jsem pro sebe pojmenoval "ňouma". Seděl uprostřed řeky na kameni a pořád koukal do vody. Asi si vybíral nejlepšího lososa, ale za celou dobu nic nechytil. V jednu chvíli popošel kus proti proudu, tam sežral jakousi mršinu, pak si zase sedl na svůj kámen a koukal do vody...
Těsně před odletem, když jsme se vraceli k přístavišti, nás dost dlouho zdržel jeden medvěd, který se pohyboval na cestě. Když nás konečně rangerky pustily, říkali jsme si, že by ten medvěd měl být někde v křoví vpravo od nás… a byl tam. Deset metrů od nás. A tak mám záběry medvěda z těsné blízkosti, ve volné přírodě.
Při nastupování do hydroplánu jsme taky měli trochu naspěch, protože nám přímo za zády probíhal po pláži statný grizly, asi se snámi chtěl rozloučit.

"Odletová hala"

A pak už to šlo ráz na ráz, hydroplánem jsme odletěli do King Salmon, letadlem do Anchorage, kde jsme byli večer. Zašli jsme si ještě na večeři na čínu do restaurace, kde si člověk za jedenáct dolarů může naložit, co sní. A tak jsme toho využili. Hitem večera se stali krabi.
Večer jsme v hotelu sbalili a ráno jsme přes Chicago a Frankfurkt odletěli do Prahy. V Chicagu jsem propásl šanci něco si přivydělat – Lufthansa přebukovala letadlo a tak se ptali, jestli někdo nechce dobrovolně zůstat v Chicagu a letět druhý den dopoledne. Za to nabízeli 400 dolarů na ruku nebo 800 dolarů v poukázkách na lety Lufthansy… Nikdo jiný z naší skupiny neměl zájem a mně samotnému se tam nechtělo zůstat… A tak jsem si nevydělal 400 dolarů...