Cestopis Aljaška a Kanada


Díl pátý: Z Anchorage do Dawson City

Vlastní vyhledávání Googlem na stránkách cestuji.info

Google


cestuji.info -  cestopisy

Nacházíte se na stránkách, které popisují cestu, při které byly mým cílem zejména Aljaška a Kanada. Uskutečnila se v srpnu a září 2003.

Jednotlivé části cestopisu:

Západ USA

Kanada: Banf a Jasper

Aljaška: Juneau

Aljaška: Anchorage

.:Kanada: Dawson City

Kanada: Chilkoot

Kanada: N.P. Kluane

Aljaška: Denali

Aljaška: Katmai



Fotogalerie k cestopisům:

Západ USA

Západní Kanada

Aljaška: Juneau

Aljaška: Anchorage

Kanada: Dawson City

Kanada: Whitehorse

Kanada: N.P. Kluane

Aljaška: Denali

Aljaška: Katmai



Odkazy

Jan Welzl



Pokud byste mi chtěli poslat zprávu, máte k dispozici adresu




Konstrukční kancelář ACR
Cesty, cestování a cestopisy na stránce Volání dálek
Konstruktionsbüro ACR
Cesty, cestování a cestopisy na dalších stránkách

Údolí řeky Matanusky
Údolí řeky Matanusky, Aljaška
Sobota 16.8. Odjíždíme z Anchorage po cestě, po které jsme sem před týdnem přijeli. Děláme zastávku na farmě, kde chovají pižmoně, mimo jiné prý i pro velmi teplou vlnu. Byznys je byznys a tak i za fotografování z poza plotu musíme zaplatit. Další zastávku děláme v dolu Independence. Ještě v padesátých letech se zde těžilo zlato, ale dnes už je to jenom opuštěné městečko, kde kromě několika zachovalých domů zůstaly jenom ruiny. Vstupné činí 5 dolarů za auto. Opět mě zklamala kamera. Nastoupil jsem se studenou kamerou do vytopeného auta a kamera se okamžitě zarosila. A to pak Panasonic na rozdíl od mé předchozí kamery Sony stávkuje celou hodinu. Z toho důvodu jsem celou hodinu v dolu Independence nemohl natáčet a jenom na konci prohlídky jsem natočil pár záběrů.
Jak už jsem se zmiňoval, kromě pár zachovalých domů jsou zde pouze ruiny. Zlato se tu těžilo v podpovrchových dolech, do kterých je dnes vstup zakázán. A tak jsme se prošli alespoň po povrchu, já jsem se po sotva znatelné pěšince vyškrábal k ústí jedné šachty, odkud bylo možno udělat celkové záběry.
Ve Valdezu pršelo...
Valdez, Aljaška
Večer kolem osmé přijíždíme do Valdezu a pochopitelně tu prší. Valdez je nejdeštivější místo celých Spojených států a kromě toho je taky zajímavé tím, že zde končí trasa ropovodu z Prudhoe Bay. V přístavu přistávají tankery, které tuto surovinu odvážejí dále na jih do USA. Byla prý zvažována i možnost dopravovat tuto surovinu ropovodem přes území Kanady, ale zvítězilo rozhodnutí motivované snahou o nezávislost na jiných státech a tak právě tady došlo před několika lety k velké havárii, kdy plně naložený tanker najel na skálu a zamořil celé okolí.
Trochu jsme se prošli přístavem a městem, ale protože pršelo, brzy nás to přestalo bavit a odjeli jsme do kempu. Teprve nyní jsme ocenili štěstí, které jsme měli v první části naší expedice - to nám svítilo sluníčko a ani nesprchlo. Ale na druhou stranu právě takto poznáváme skutečnou tvář této oblasti.
Druhý den jsme se byli podívat na mamutí zásobníky ropy na konci ropovodu. Více než tyto zásobníky nás zaujala lososí sádka, která byla nedaleko. Na ní by nebylo nic až tak zajímavého, je to jenom rozsáhlá přízemní budova, ale jednu zajímavou vlastnost mají lososi. Ti se na sklonku svého života vracejí přesně do místa, kde spatřili světlo světa, aby tam zplodili potomstvo a pak zemřeli. A tak se lososi ze sádky vracejí sem, k sádce. Jsou tu tisíce a desetitisíce lososů živých, polomrtvých i mrtvých. Voda se až černá lososími ploutvemi, břehy pak jsou lemovány pruhem bílých rybích mršin. Jsou vidět též stovky přežraných racků. Vzduch zapáchá hnijícími rybami.
Nedaleko za městem jsou dva vodopády, u kterých jsme se stavili cestou do Toku. V tomto příjemném kempu jsme si vyprali v prádelně v automatické pračce prádlo, které jsme usušili v sušičce. Jedna dávka přišla na čtyři dolary, jak je tady zvykem, ve čtvťácích, což jsou největší běžně používané mince v USA.
V neděli ráno opouštíme Tok a směřujeme do Dawson city. Cestou se stavujeme v městečku Chicken, které je tvořeno dvěmi desítkami stavení, kde snad jedinou zajímavostí je pub vyzdobený doslova stovkami čepic, triček a vizitek, které zde zanechali projíždějící turisté. Pub se nachází v části městečka, které nese vznosný název Chicken-downtown.
O chvíli později překračujeme státní hranici a vjíždíme do Kanady, abychom v podvečer dorazili do Dawson City. V kempu u řeky jsme postavili stany a přívozem jsme se vydali do města. Prošli jsme několik ulic a vylezli jsme na kopec nad město, kde se nachází hrob Eskymo Welzla.
Dawson
Dawson City, Kanada
Další den jsme se opět přívozem dostali na druhou stranu řeky a tentokrát jsme se vydali do míst, kde to všechno začalo, tedy na Discovery claim na Boanza Creeku, kde bylo nalezeno ono první bohaté naleziště zlata. Právě tento objev vyvolal zlatou horečku. Claim se nachází přes dvacet kilometrů od Dawson City.
Tato bohatá naleziště však byla poměrně brzo vytěžena a pak nastala éra průmyslové těžby zlata, kdy bylo nutno vzít za vděk méně výnosnými místy. Těžba probíhala mimo jiné pomocí zařízení zvaných dredge, což byla jakési plovoucí korečková rypadla, která před sebou těžila zlatonosný písek, uvnitř jej promývala vodou na kokosových rohožích, ve kterých se zachytávalo zlato a za sebou vysypávala hlušinu. Dredge se pohybovaly rychlostí asi půl míle za rok a pro jejich obsluhu stačili čtyři lidé. Další zaměstnanci ovšem dělali geologický průzkum a ještě jiní na vytipovaných místech připravovali terén pro těžbu – odstraňovali svrchní hlušinu. Dredge byly poháněny elektřinou a za tím účelem byla na řece postavena přehrada s vodní elektrárnou.
Jednu z těchto dredgí, mimochodem tu největší, která zde pracovala, je možno navštívit několik kilometrů od Discovery claimu, směrem k Dawson City. Je to dredge č. 4, která těžila zlato ještě v šedesátých letech, ale pak došlo k neštěstí - protrhla se hráz elektrárny a vodní příval dredge zaplavil. Ta pak byla později vyzdvižena, trochu zrenovována a dnes je ji možno navštívit.
Cestou na vyhlídku nad městem nám před autem proběhla medvědice s medvídětem. Ještě jednou, tentokrát svítilo sluníčko, jsme se prošli ulicemi Dawsonu, prošli jsme kolem srubů básníka Roberta Serviceho a Jacka Londona. (Londonův srub je ale jenom kopie původního srubu, který stál někde úplně jinde.)
Večer jsme si zašli ještě prohlédnout trosky kolesových parníků, které leží na levém břehu Yukonu kousek pod tábořištěm. Šli jsme pak ještě několik set metrů po proudu, tam jsme viděli losici, která přišla pít a našli jsme tam na břehu stovky hřebíků, které pocházejí z vraků. Několik jsem si jich vzal na památku.

Na hlavní menu

Spřátelené stránky: Konstrukční kancelář ACR,