Čím můžeme charakterizovat Chile?
Je to:
- - - země vtěsnaná mezi mohutné Andy a bouřlivý Tichý oceán - - -
- - - země s délkou 4200 km a šířkou málokde přesahující 200 km (maximální šířka je 400 km) - - -
- - - země vlhkých pralesů, mírných oblastí, nehostinných pouští i ledových pustin - - -
- - - země opředená romantickými představami - kdo z nás alespoň někdy nečetl o Ohňové zemi? - - -
Nabízím Vám zde možnost alespoň nahlédnout do této krásné země:
|
|
|
|
|
Právě východy a západy slunce jsou okamžikem, kdy lze získat zajímavé záběry
|
|
|
|
|
Přírodní krásy národního parku - pohoří Paine
|
|
|
|
|
Štíty Cuernos jsou mimo jiné zajímavé i tím, že jsou tvořeny dvěmi druhy sopečných vyvřelin -
na bílém žulovém podkladu jsou zbytky černých břidlic. Právě tato dvoubarevnost odlišuje tyto štíty od jiných
|
|
|
|
|
Procházeli jsme pod malebnými štíty kolem jezera takzvanou W-trasou
|
|
|
|
|
V parku nejsou krásné jenom štíty Cuernos
|
|
|
|
|
V Patagonii velmi často fouká studený vítr - místo pro odpočinek je nutno pečlivě vybírat
|
Zde jsme se už přesunuli do Punta Arenas. Nedaleko od cesty jsme viděli několik nandu, což jsou pštrosům podobní nelétaví ptáci
|
|
|
|
|
Z Punta Arenas jsme si udělali výlet na jednu pláž, kde se nachází kolonie tučňáků magellanských. Ti tráví většinu dne ve vodě,
proto jsme sem jeli až pozdě odpoledne, kdy už jsou na břehu. Počasí bylo mizerné, pršelo.
|
|
|
|
|
Tučňáci jsou nelétaví ptáci specializovaní na život v moři a obývají pouze pobřeží jižní polokoule. Kladou jedno vejce,
které samec inkubuje v kožním záhybu mezi nohama. My jsme tady ale byli na sklonku léta a mláďata v tu dobu poznat
jenom podle zbytku šedého peří.
|
|
|
|
|
Ze studené deštivé Patagonie jsme se přenesli na sever Chile, do pouštního městečna San Pedro de Atacama.
Toto městečko tvoří výchozí bod pro návštěvu největší solné pouště - nebo chcete-li solného jezera - na světě.
Turisté se zde v nadmořské výšce 2500 metrů aklimatizují před výstupem výše.
|
|
|
|
|
Není toho tady moc k vidění, je tu jen hezký kostelík, malé muzeum a hřbitov. K toulkám po okolí je tu možné
si půjčit kola. Nedaleko je taky koupaliště. San Pedro de Atacama je oáza v okolní poušti.
|
|
|
|
|
Ze San Pedra jsme se přepravili na Bolívijskou hranici, kde jsme přesedli do terénních aut. Cestou jsme projížděli kolem stáda lam,
které tady kdosi pásl. Vyfotili jsme si je na památku se sopkou Licáncabur na pozadí.
|
Foto: © Jiří Šámal, Text a grafická úprava: © Vladimír Rýpar, 2004
Snímky jsou nafoceny na kinofilm Kodak, oskenovány v minilabu s rozlišením 3 Megapixely.
|