Sognenfjord

       Po noclehu ve Skjolden jsme se po ujetí asi osmdesáti kilometrů trajektem přeplavili do Vangenes. Odtud nás serpentinovitá cesta vynesla do místa, odkud se nám naskytl pěkný výhled na Sognefjord. Po krátké zastávce jsme pokračovali ve směru na Bergen.

Sognenfjord

 
       Asi sto kilometrů před městem Bergen se nachází velmi pěkný vodopád Tvindefoss, který je velmi fotogenický a je k němu dobrý přístup. To je zároveň nevýhoda, protože se tu zastavují desítky autobusů s turisty, kteří se rozlezou úplně všude, takže skoro není možné udělat slušný snímek.
       Do města Bergen jsme přijeli něco po druhé hodině odpoledne.
       Bergen byl založen v roce 1070 a stal se důležitým překladištěm ryb při transportu na jih a soli na sever. V roce 1343 zde založila němeská obchodní společnost Hansa svou pobočku.
       Já jsem hned zamířil ke čtvrti Bryggen, což je pozůstatek starého hanzovního města. Bryggen (přístav) se dříve nazýval Tyskebryggen (Německý přístav). Jsou zde dřevěné domy s typickou červenou barvou. Město několikrát vyhořelo, v roce 1702 shořely téměř všechny, v roce 1955 jich taky mnoho lehlo popelem. Takže ty domy nejsou až tak staré – nejstarší pocházejí z 18. století, ale byly znovupostaveny ve starém stylu. Z důvodu nebezpečí požáru prý bylo v domech zakázáno rozdělávat oheň, jídlo se připravovalo v jedné kamenné budově Schøtstuene, kde se konaly i porady a shromáždění kupců. Domy tedy nebyly vytápěny, kupci spali v maličkých místnůstkách, které připomínaly šatní skříně, které si stačili zadýchat.
       Kousek od Bryggenu se nachází bazilika Mariakirken, kostel zasvědcený Panně Marii. Je to nejstarší dochovaná stavba v Bergenu. Byl postaven v průběhu 12. století (pravděpodobně mezi lety 1130 až 1170), v letech 1198 a 1248 vyhořel. Při pozdějších požárech už nebyl zasažen.
       Håkonshallen může svým stářím směle soupeřit s Mariakirke – nechal ji postavit král Håkon Håkonsson v letech 1247-1261. Nachází se v ní nejen Slavnostní sál, ale i obydlí krále a další prostory. V roce 1944 byla poškozena výbuchem dynamitu na jedné z lodí v přístavu, byla ale uvedena do původního stavu.

Bryggen

Mariakirke

Håkonshallen

       Rybí tržnice mě příliš nezaujala, představoval jsem si ji podstatně větší. Ale i tak mě rybí zápach brzo vyhnal na čerstvý vzduch. Ve zbylém čase jsem si ještě zaběhl na kopec k Johanneskirke, který vévodí celému okolí, ale zblízka mi připadal docela ošklivý. Protože byl ve skutečnosti dále od centra, než jsme si myslel, ani jsem se nepokoušel dostat dovnitř a z časových důvodů jsem se musel vrátit.
       Nocovali jsme ve městě Voss. Po padesáti kilometrech a jednom trajektu jsme se zastavili u muzea přírody Hardangervidda. Mají tu docela zajímavou expozici o Norsku a promítají tu velmi zajímavý film o přírodě Norska. Film je promítán na celkem pět filmových pláten, které jsou umístěny v půlkruhu kolem diváka.
       Kolem poledne jsme se zastavili na dvou vyhlídkách na vodopád Veringfoss, o pár kilometrů dále pak u přehrady Sysendammen.

Veringfoss

Veringfoss

Veringfoss

Veringfoss

Veringfoss

Sysendammen

       Následoval dvěstěpadesátikilometrový přejezd do kempu Elvenga. Přejezd jsme přerušili zastávkou na náhorní plošině Hardangervidda.

Hardangervidda

Hardangervidda

Hardangervidda

Odraz ve vodě

Odraz ve vodě

Monolit

       V kempu jsme samozřejmě jenom přespali a hned ráno jsme pokračovali do Osla.
       Nejprve jsme jako asi všichni návštěvníci Osla udělali zastávku u Vigelandparku, oficielně nazývaného Frognerparken. V tomto parku se nachází 212 z oceli vykovaných, žulových a bronzových soch od sochaře Gustava Vigelanda. Vigeland údajně navrhl všechny sochy ve formě modelů, vlastní sochařskou práci prováděli jiní řemeslníci a umělci. Nejznámější je Monolit, což je 17 metrů vysoký sloup, tvořený 121 lidskými figurami. Tři kameníci ho tesali 14 let.
       Oněch 212 soch je tvořeno celkem 600 lidskými postavami. I uspořádání parku navrhl sám Vigeland, ale nikdy ho neviděl dokončený. Zemřel v roce 1943, kdežto poslední sochy byly dokončeny až v roce 1950.
       Prohlídka Osla pokračovala návštěvou muzeí lodi Fram a Kon-Tiki.
       Fram byla loď, kterou používali norští polárníci. Popud k vývoji a stavbě lodi dal Fridtjof Nansen, který zadal vývoj lodi norskému konstruktérovi Colinu Archerovi. Loď má takovou konstrukci dna, aby vydržela tlak polárního ledu a místo toho, aby byla rozdrcena, vyhoupne se na led. Nemá kýl, kormidlo a lodní šroub bylo možné vyzvednout na palubu. Zároveň je loď dostatečně izolována proti  mrazům. Loď Fram postupně použili Fridtjof Nansen (1893-96), Otto Sverdrup (1898-1902) a Roald Amundsen (1910-12). Od roku 1912 do roku 1920 byl Fram v doku, kde se o něj nikdo nestaral. V roce 1920 začaly práce na jeho restaurování a od roku 1935 je přístupný návštěvníkům v muzeu lodi Fram.
       Kon-Tiki je název balzového voru, se kterým v roce 1947 plul Thor Heyerdahl napříč Tichým oceánem, aby dokázal možnost osídlení Polynésie z Jižní Ameriky. Vyplul 28.dubna 1947 z Peru a po 101 dnech přistál na jednom z ostrovů souostroví Tuamotu-Archipel v Polynésii. Při přistání se vor Kon-Tiki poškodil, později byl opraven a dnes je k vidění v muzeu Kon-tiki. Dokázal tím možnost osídlení Polynésie z Jižní Ameriky, ale vědecká veřejnost se stejně jako dříve přiklání k teorii osídlení z Asie přes ostrovy Mikronesie a Melanesie.
       Následovala prohlídka centra města Oslo. Autobus nás vysadil nedaleko radnice. Odtud jsme přešli ke královskému paláci a pak kolem budovy parlamentu k pevnosti Akershus. Přiznám se, že město mě příliš nezaujalo a tak jsem pak chvíli poseděl v parku u radnice.
Následoval přejezd do Finska, kde jsme spali v Hafstens Swecamp resort. V dopoledních hodinách předposledního dne naší cesty jsme po mostě a tunelem přejeli do Dánska. V Kodani jsme nemohli vynechat Malou mořskou vílu, sochu, která byla vytvořena na motivy pohádky H.Ch. Andersena.
Prohlídku města jsme pak z velké části strávili projížďkou po kanálech, které procházejí mnoha částmi města.  
       Následoval noční přejezd do Česka.