Opouštíme rušný Bangkok a autobusem se přesunujeme do městečka Damnoen Saduak.
Skoro celé město je protkané sítí kanálů (klong), po kterých jezdí mnoho
lodiček. Ty ale zdaleka neslouží jenom pro turisty, jsou využívány doborodci k přepravě všeho potřebného -
najdeme tu třeba i plovoucí kuchyni nebo prodejnu smíšeného zboží. Turistů už tu je o něco méně než v Bangkoku, ale
na můj vkus pořád ještě přelidněno.
|
||
Pokračujeme dále v cestě na severozápad. Autobus vyměňujeme za člun a plujeme kus proti proudu
řeky Kwai Noi (Malé Kwai). Projíždíme krásnou přírodou, řeku svírají místy stěny pralesa. Po dvou hodinách
jsme dopluli k hotelu, který plaval na pontonech u mónské vesnice. Pontony byly umně zamaskované
bambusem, aby to vypadalo, že hotel plave na bambuse... To ale nic neměnilo na tom, že když člověkovi
něco upadlo na zem, mohlo to snadno propadnout škvírou v podlaze přímo do řeky. Odpoledne jsme věnovali
procházce po vesnici.
|
||
V jedné části plovoucího hotelu byl dokonce malý divadelní sál, kde děti a dívky
z mónské vesnice předvedly divadelní představení, které bylo doprovázeno domorodou hudbou.
Hlavními hudebními nástroji byly bubínky a trubky.
|
||
Brzo ráno jsme se opět nalodili a vrátili se k autobusu. Ten nás odvezl
na zastávku historické železnice. Je to právě ta železnice, kterou stavěli v letech 1942-43 zajatí vojáci...
|
||
...stejně jako most přes řeku Kwai Yai (Velkou Kwai), o jehož stavbě byl natočen slavný film.
V průběhu stavby mostu a železnice zahynulo asi 110 tisíc spojeneckých válečných zajatců a zotročených dělníků. Železný most, který zde nyní stojí, není ten, o kterém byl natočen film. Jednalo se o dřevěný záložní most, který stál o několik set metrů dále, ale dřevo již podlehlo zubu času. |
||
Po celou dobu pobytu v Thajsku jsme se stkávali se zajímavými malými domečky, které se nacházely
skoro u každého lidského obydlí. Jsou to domečky pro duchy. Thajci totiž věří, že země je obývána duchy,
které by stavba domu mohla vyrušit a oni by jim pak škodili. Proto je vždy postaven pro duchy malý domeček a
ti jsou pak zvláštním obřadem do tohoto domečku přestěhováni a i následně pak udobřováni drobnými oběťmi.
Provedení domečků bylo velice různorodé - odpovídalo finančním možnostem obyvatel - někdy jenom kus ohnutého
vlnitého plechu nebo byla chaloupka uplácaná z hlíny.
|
||
Asi 80 kilometrů severně od Bangkoku se nachází ruiny starého královského města Ayutthaya,
které svému účelu sloužilo od roku 1350 do roku 1767, kdy bylo vypleněno Barmánci. Ti ho vypálili a
strhali skoro veškerou zlatou a stříbrnou výzdobu chrámů a střech.
|
||
Každý muž v Thajsku musí podle zvyklostí strávit nějaký čas v klášteru. A tak prý
nikoho nepřekvapí, když je nějaký úřad zavřený, protože úředník odešel
na čas do kláštera. Chudí zemědělci tam prý chodí skoro pravidelně v období, kdy není práce na poli,
aby ušetřili - obživu si pak vyžebrají. Sebou do kláštera musí přinést určité množství potravin.
Takový balíček je možné koupit asi v kterémkoliv krámku.
|
||
Copyright © Vladimír Rýpar, 2007 Snímky jsou pořízeny na kinofilm kompaktním fotoaparátem Samsung ECQ1 Domovská stránka projektu: https://cestuji.info |
Spřátelené stránky: Konstrukční kancelář ACR-Engineering |