V tomto krátkém cestopise bych Vás chtěl seznámit s týdenním pobytem s výlety v Tunisku.
Přiletěli jsme na letiště poblíž Monastiru. Autobusem jsme se během necelé hodiny dopravili do hotelu Mahdia Palast, který se nachází v turistické zóně Mahdia.
To už bylo kolem desáté hodiny večer a tak jsme se ani nepokoušeli získat večeři, což byla chyba. Jak jsme se později dozvěděli, i když je jídelna oficielně
otevřená jenom do devíti hodin večer, je zde možné se najíst až do půlnoci. Ale to nám na recepci ten den neřekli.
Ubytovaní jsme byli v pčkných, bodužel dost hlučných pokojích. Šel sem hluk hlavně klimatizací z diskotéky o dvě patra níže a další problém byl ve dveřích,
které propojují některé pokoje navzájem. Jsou sice dvojité, ale nemají žádnou izolaci, takže pětimilimetrovými škvírami ve futrech bylo slyšet z vedlejšího pokoje úplně všechno. Když se tam pak v druhé polovině pobytu nastěhovala rodinka s uřvaným dítětem, měl jsem z toho opravdu velkou "radost".
V noci byla bouřka a ochladilo se. Druhý den ráno bylo chladno, tak na dlouhý rukáv. Dopoledne jsme se vydali na obhlídku okolí hotelu, pár desítek metrů od něj byla
železniční zastávka. Měli jsme štěstí, zrovna jel vlak do Mahdie, tak jsme si koupili lístky a zajeli jsme tam.
Ve městě jsme zůstali až do pozdního odpoledne, nejzajímavější asi byla pevnost Le Fort (Al borj El Kebir) na mysu vybíhajícím do moře.
Další den ráno jsme měli schůzku se zástupcem cestovní kanceláře, objednal jsem si dvoudenní výlet do pouště s odjezdem následujícího dne.
Sestra se švagrem nechtěli, prý už tento výlet absolvovali před několika lety. Na pátek jsme si objednali výlet do města Tunis.
Před polednem jsme opět nasedli do vlaku, kterému tady říkají Metro, ale tentokrát jsme jeli opačným směrem, do Monastiru.
Tady jsme se opět zdrželi do odpoledne, z historických památek je zde k vidění Ribat (Klášter), což je ve skutečnosti pevnost z roku 796.
Je zde k vidění i mauzoleum prvního tuniského prezidenta, což byl po odtržení od Francie v roce 1956 Habib Bourguiba.