Ráno jedeme do Montagne de Ambre. Už cestou nám přes cestu přebíhal velký chameleon, děláme tedy zastávku. Průvodce ho dohnal někde v trávě, kde se mezitím schoval a donesl ho zpátky na cestu, abychom si ho mohli nafotit. Nechce se ho dotýkat rukou, prý, aby mu neublížil, protože by mu mohly stopy všelijakých opalovacích krémů, repelentů a pracích prášků mohly uškodit. Je trochu úsměvné, že tyto starosti má příslužník národa, kde se zcela běžně vypalují celá území a tím pádem se tito tvorové hubí po tisících, ale třeba to nebyla jenom póza před turisty a ochrana životního prostředí postupně pronikne i ke zdejším lidem...
Chameleon
 |
|---|
|
Had
 |
|---|
|
Dokud byl chameleon položený na silnici, pořád utíklal, ale když mu průvodce nabídl kus klacku, chameleon si na něj vlezl a když byl ve vzduchu, byl spokojený. Další zastávku děláme kousek před vstupem do parku, kde se přes cestu plazil jedenapůlmetrový had.
Průvodce jsme si přivezli sebou, ale nebylo to nutné - u vstupu do parku jich několik čekalo na turisty. Na druhou stranu, měli jsme maníka, který alespoň mluvil anglicky - přímo v parku bychom takové štěstí mít nemuseli.
Stezky v Montagne de Ambre byly hodně kluzké, hlavně ze svahu jsme museli jít hodně opatrně. Cestu nám znepříjemňovala mračna ovádů, kteří nás málem sežrali. Už jsme chápali, proč nám byly doporučeny dlouhé kalhoty. Procházeli jsme vzrostlým pralesem, viděli jsme několik chameleonů a jednoho prakticky neviditelného gekona uroplatus, který úplně splýval s větvičkou, ke které se přichytil.
Chameleon
 |
|---|
|
Gekon
 |
|---|
|
Cestou jsme procházeli oblastí, kde rostly borovice. Ty nejsou původní, ale byly tady vysazeny bývalým majitelem pozemků v době, kdy tady ještě nebylo chráněné území. Byl vidět veliký kontrast mezi tímto územím a zbytkem parku. Borovice mají velice kyselé jehličí, takže pod nimi nic neroste, kdežto všude jinde je vegetace v několika patrech nad sebou - pod vysokými stromy jsou nižší stromy, pod nimi keře a na zemi tráva.
Vodopád, ke kterému jsme došli, nás dost zklamal. Byli jsme od něj hodně daleko a nebyl nijak výrazný. Holt už jsme viděli vodopádů mnoho a hned tak nás něco nepřekvapí. Od vodopádu jsme se vrátili kus stejnou klouzavou cestou a pak jsme odbočili k druhému vodopádu. Tady jsem ani nevytáhl fotoaparát.Tady nám průvodce v trávě našel centimetrového chameleonka - prý je to druhý nejmenší druh, který tady žije.
Vodopád
 |
|---|
|
Vodopád
 |
|---|
|
Odtud jsme se vrátili k silnici, která prochází po hranici parku. Původně jsme měli ještě jít ke kráterovému jezeru, ale hodně jsme se zdrželi, protože Miloš do nekonečna filmoval každou kobylku. Nebylo sice nijak pozdě, ale měli jsme v Joffreville objednaný oběd na určitou hodinu.
K obědu máme kuře na kokosu s rýží a zeleninou, po jídle máme možnost ochutnat domácí kokosový likér. Nebudil moc důvěru, ale byl docela dobrý. Při placení došlo ke komické situaci - donesli nám účet, zahlédl ho náš průvodce, tak mi ho skoro vytrhl z ruky, že je tam chyba a za chvíli ho zase přinesl, ale to už byla částka o dvacet tisíc vyšší. Asi k ceně nepřipočítali jeho provizi...
Večer jsme opět seděli naproti hotelu pěed samoobsluhou, pojídali jsme sýr a salámy, připadalo nám to jako zajímavá změna. V samoobsluze měli v nabídce vynikající rum a tak nám ho Igy míchal s kolou a nic nám nechybělo.
