Dodnes se neví, odkud přišli a jakou etnickou identitu měli stavitelé Teotihuacánu, i když panují doměnky, že to mohli být Toltékové. Proto se zavedl pojem Teotihuacánská kultura. Nezanechali po sobě žádné písemné záznamy, jen několik nerozluštitelných symbolů či náčrtů. Neznáme tím pádem ani jejich řeč. Klasické období se zde datuje mezi 1. a 8. stoletím n.l. a v době maximálního rozkvětu zde žilo až 200 000 obyvatel. Režim, který řídil Teotihuacán, byl militaristický, výbojný, měli dokonce i stálou armádu.
Pro jejich architekturu byla typická dekorativní plastika a malba. Paláce, chrámy i pyramidy byly pokryty uvnitř i vně barevnými reliéfy, stejně tak barevné byly i sochy.
Pro spojování kamenných bloků používali vápennou maltu. Mezery mezi kameny zdobili tím, že na ještě mokrou maltu lepili kamínky. Celá plocha města byla vydlážděna kamenem, a to několikrát.
Jejich pyramidy jsou čtvercového půdorysu, stupňovité, jádro tvoří nepálené cihly, vyrobené částečně z odpadků. Povrch byl z kamenů pokrytých vrstvou malty. I zde se rozvíjel kult
Quatzelcoatla, opeřeného hada, který hraje důležitou roli v aztécké, toltécké a pozdní mayské kultuře.
Na zbytcích staveb, které badatelé v této lokalitě objevili, byly nalezeny stopy velkého požáru, takže je možné, že bylo město dobyto a vypáleno. Ale proti tomuto rychlému, neplánovanému konci zase mluví to, že vnitřní prostory některých staveb byly úmyslně vyplněny kamením, což dalo jistě mnoho práce a trvalo relativně dlouhou dobu, takže to spíše svědčí o plánovitém opuštění města. Zaplnění místností snad mělo zabránit nepovolaným osobám ve vstupu do chrámových prostor, nebo mělo znamenat "odsvěcení" prostor – stavby na povrchu byly spáleny nebo zbořeny, vnitřní prostory masívních budov byly zasypány… Ať už je to dílo původních obyvatelů nebo nájezdníků, vděčíme tomuto zasypání za ochránění vnitřních prostor, včetně dřevěných krovů, před povětrnostními vlivy a ohněm a tím před úplným zničením.
