Mexico
MEXIKO
CESTOPIS

Stránka věnovaná cestování po Mexiku



- - - - - POZNÁMKY - - - - -


Puucký styl

Mayský styl vzniklý v zemi Puuc (v Zemi pahorků). Vyznačuje se vysokou zdobností budov, dřívější štukové omítky byly nahrazeny fasádami z "prefabrikovaných" dílů, tedy z předem opracovaných kamenných bloků různé velikosti, poskládaných do plastických reliéfů. Vysoce zdobená jsou též nároží budov.
Typickým příkladem jsou např. Královský palác a Klášter jeptišek v Uxmalu.
Náš obdiv k dávným kameníkům musí ještě vzrůst, když si uvědomíme, že Mayové téměř neznali kovy, takže pro opracovávání kamene používali – kámen. Kamenná dláta.
Lokality: Uxmal, Kabah, Chichén Itzá, ...




Kabah - Palác masek
Uxmal - detail v Klášteru jeptišek
Fasáda, také Uxmal, Klášter jeptišek
Kabah - Palác masek
Uxmal - detail v Klášteru jeptišek
Fasáda, také Uxmal, Klášter jeptišek




Architektura typu Rio Bec

Rio-Becánský archeologický styl kombinuje styly známé z Peténu a Chenes. Je charakterizován dobře opracovanými kamennými bloky, které jsou pokryty hladkou vrstvou štuky, zaoblenými rohy, vnitřní římsy jsou široké, vysoké věže a nepravé chrámy jsou začleněny do hlavních budov, zaznamenáváme počátky nepravé klenby, tzv. přečnělkové klenby.
Nejčastější okrasné motivy jsou založeny prvcích tvaru kříže a maskách Itzimné, zvané Podzemní příšera.

Lokality: Becán

Maysko – toltécký styl

styl poklasického období. Vznikl smíšením stylu Puuc a toltéckého stylu, je považován za úpadkový. Budovy už nejsou tak zdobné a jsou postavené jakoby nepořádně. Vedle umně postavený mayských staveb teď Toltékové budují hrubé stavby z neopracovaných kamenných kvádrů, pokryté tlustou vrstvou omítky.
Toltékové prý byli především válečníci, takže je možné, že stavebnictví považovali za druhořadé a že mnoho kameníků skončilo v armádě.
Přínosem tohoto období je rozvoj zpracování kovů, zejména mědi.
Lokality: Chichén Itzá (část), Maypán,

Teotihuacánský styl

– viz: Teotihuacán

Quetzalcoatl, Quetzalcohuatl

maysky Kukulkan, toltécky Cezalcohuati, v quichéské mayštině Gucumatz čili opeřený had, poločlověk – polobůh. Zdá se, že tato bájná postava má reálný základ.
Byl to mýtický panovník Topilzin-Ce-Acatl (Jedna Třtina) božského původu z města Tuly. Přišel sem někdy v devátém století. Byl to osvícený vládce, stavěl se proti lidským obětem krvavým bohům, učil svoje poddané pěstovat kukuřici, zavlažovat pole a vyrábět hrnčířské výrobky.
Kolem roku 1000 přišel do Chichén Itzá v čele toltéckých vojsk poté, co byl přívrženci starých bohů vyštván z Tuly a byl to prý krutovládce. Nějakou dobu zde pobyl a pak by byl i odtud vyštván, tentokrát za moře.
Quetzalcoatal byl titul aztéckého velekněze, takže z tohoto hlediska bylo Quetzalcoatalů v historii tolik, jako u nás Nováků.
Quetzalcoatl měl vysoké postavení v hierarchii božstev Mexika, byl bohem vědění a kněžství, někdy taky bohem větru a dobré úrody, ovzduší, rostlinstva, planety Venuše …
Quetzalcoatl měl zpravidla podobu opeřeného hada a jeho sochy tvořily výzdobu stupňovitých pyramid po celém Mexiku. Stejně jako si staré kmeny vyměňovaly zboží, tak si i předávaly bohy a tak se stalo, že se s opeřeným hadem setkáváme i u Mayů (zde se jmenoval Kukulkán) a u teotihuacánské kultury.
Stavěl se proti lidským obětem, čímž na sebe poštval kněží starých božstev a Quetzalcoatla vyhnali z Tuly a posléze až za moře. Byl prý vysoké postavy, světlé pleti, měl mít dlouhé tmavé vlasy a vlající plnovous. Podle pověsti nasedl do kouzelného člunu z hadích kůží a slíbil, že se v pozdějším životě vrátí.
Jakmile se u mexických břehů objevily španělské plachetnice, rozšířily se pověsti o návratu opeřeného hada. V tom utvrzovalo indiány i dunění děl a pušek – vždyť jen bohové mohou ovládat hrom a blesk. Když přišli na svůj omyl, bylo už pozdě. Španělé krvavě dobyli území Mayů i Aztéků a rozvrátili tak nejvyspělejší civilizace na americkém kontimentě.
Naskýtá se otázka, proč Španělé nevyužili své převahy z pozice "bohů" a neujali se vlády mírovou cestou. Odpověď je snadná - v době, kdy se někteří z conquistadorů začali zajímat o pohanské báje, tyčily se už kříže od Atlantiku až k Pacifiku.

Tlachtli

(pelota – viz níže) – míčová hra náboženského významu, hráli ji na území celé Mezoameriky při různých slavnostech k poctě bohů. Setkáváme se s ní u všech národů. Pravidla nejsou známá, ví se jenom, že se hrálo plným kaučukovým míčem, hráči se ho směli dotýkat jen lokty, boky nebo nohama. Cílem bylo prohodit míč kamenným nebo dřevěným svislým kruhem, který byl umístěn mnohdy velmi vysoko nad zemí. Poražení (nebo vítězové?) byli někdy obětováni bohům. Tlachtli je aztécký název této hry.
Možná jste někdy slyšeni název pelota. Namítnete možná, že pelota je baskitská hra. Takže jak je to ve skutečnosti?
Konzultoval jsem tuto otázku s mexickým kolegou a je to takto: slovo pelota znamená balón (míč). Hrát pelotu znamená v překladu hrát (nějakou) míčovou hru, třeba fotbal, volejbal… nebo posvátnou míčovou hru předkolumbovské Ameriky. Takže pokud je španělsky (mexikánsky) někde napsáno, že Mayové hráli pelotu, je to vpořádku, ale pokud je to někde napsáno česky, jde o nepřesný překlad.




Uxmal - detail kruhu na hraní peloty
Uxmal - hřiště na hraní peloty
Jiné hřiště - taky v Uxmalu na hraní peloty
Uxmal - detail kruhu
Uxmal - hřiště
Jiné hřiště - taky v Uxmalu




Přečnělková klenba

klenba stavěná takovým způsobem, že každá následující vrstva kamenných bloků přečnívá o něco více než vrstva předchozí. V místě, kde se obě poloviny oblouku setkávají, je vložen uzavírací kámen. Jsou známy dva způsoby stavby takovéto klenby - jednak, že se mezi kladením jednotlivých vrstev čekalo tak dlouho, až malta dokonale vytvrdne. Druhý způsob spočíval v tom, že se půloblouky klenby rozpíraly dřevěnými rozpěrami.




Uxmal - Klášter jeptišek - detail klenby s rozpěrou v jedné z cel
Uxmal - pohled nepravou klenbou na Kouzelníkovu pyramidu
Chichén Itzá - zbytly klenby na konci sloupořadí
Uxmal - Klášter jeptišek - detail klenby s rozpěrou v jedné z cel
Uxmal - pohled nepravou klenbou na Kouzelníkovu pyramidu
Chichén Itzá - zbytly klenby na konci sloupořadí




Voladores

jde původně o náboženský rituál, který k poctě boha deště Tlaloka prováděli totonačtí indiáni, jejichž potomci dodnes žijí ve státě Veracruz.
Pět mužů v pestrých oděvech se vyšplhá na vrchol vysokého sloupu, ukončeného otáčivou plošinou. Čtyři muži se přivážou za nohy na lana, která jsou namotána na vrcholu sloupu a skočí po hlavě dolů. Svou váhou způsobují odmotávání lana a tím zároveň roztáčejí plošinu. Pátý muž sedí na vrcholu sloupu a hraje na píšťalu a bubínek. Každým otočením se ti čtyři proplachtí vzduchem blíže k zemi.
Jednotliví indiáni představují zemi, vzduch, vodu a oheň.




Voladores před archeologickým muzeem v Mexico City
Voladores před archeologickým muzeem v Mexico City
Voladores před archeologickým muzeem v Mexico City
Voladores před archeologickým muzeem v Mexico City


Muralisté

Na počátku 20. let vznikla myšlenka, aby revoluce z roku 1910 našla svůj odraz ve výzdobě veřejných budov v podobě nástěnných maleb, tzv. murales. Odtud názvy muralismus, muralisté.
Nové umění mělo širokým masám pologramotných lidí srozumitelně přiblížit historii.
Nejvýznamějšími postavami byli David Alfaro Siqueiros (malby např. v Bela Artes, ale i v USA, Chile a na Kubě), José Clemente Orozco (Mexico City, Guadalajara a USA) a Diego Rivera (např. Národní palác v Mexico City nebo Riverovo muzeum tamtéž)




Muralismus - Obrazy Diega Rivery v Národním paláci v Mexiko City
Muralismus - Obrazy Diega Rivery v Národním paláci v Mexiko City
Muralismus - Obrazy Diega Rivery v Národním paláci v Mexiko City
Obrazy Diega Rivery v Národním paláci v Mexiko City


Georgiánský kalendář

Pouze pro doplnění: v současnosti u nás platný kalendář se nazývá Georgiánský, na paměť papeže Řehoře XIII, který provedl v roce 1582 jeho reformu. Do té doby byl platný kalendář juliánský, který platil od roku 46 před Kristem a nezavedl ho nikdo jiný než Gayus Julius Caesar. V tomto kalendáři byl každý čtvrtý rok přestupný. Ale protože nepřesnost mezi tímto a slunečním kalendářem neúměrně narostla, přistoupil Řehoř XIII k jednorázové opravě kalendáře – vypustil v roce 1582 10 dní, po 4. říjnu se hned psal 15. říjen a zavedl tzv. Gregoriánskou úpravu kalendáře. Podle té je i nadále přestupný každý čtvrtý rok (každý rok dělitelný beze zbytku čtyřmi, např. 1600, 1604 … 2000, 2004…), ale přestupným rokem nejsou století, která po vynechání dvou koncových nul nejsou dělitelná čtyřmi, tedy přestupný nebyl rok 1700, 1800, 1900 a nebude 2100, 2200…
Tím se dosahuje průměrné délky roku 365,2425 dne, což při skutečné délce 365,2422 vytvoří chybu jednoho dne po uplynutí 3333 let.

Datování

Přepočet kalendáře se badatelé pokoušejí stanovit v podstatě třemi metodami:
  • Mayský kalendář byl na Yucatánu používán ještě v době konquisty – takže je možno se porstým přepočtem dostat k datování historických událostí – ovšem za předpokladu, že byl kalendář veden i v době úpadku přesně a že nedošlo k reformě kalendáře.
  • Porovnávání astronomických událostí, třeba zatmění Slunce, s mayskými tabulkami
  • Metoda měření radioaktivního uhlíku
  • Existují dva přepočty mayských kalendářů – dnes už převážně za chybnou považovaná Spinderova korelace a Goodman-Martínez-Thompsonova metoda, potvrzená metodou měření radioaktivního uhlíku. Podle ní byl počátek mayského letopočtu v roce 3139.
    Spinderova metoda posouvá všechny letopočty o 260 let do minulosti.

    Vynálezy, objevy a další přínosy

    Není jasné, které ze Středoamerických kultur patří prvenství v následujících objevech, proto jenom krátký přehled:
  • guma a výrobky z ní, jako míče, sandály s gumovou podešví, gumou impregnované kápě do deště, obklady
  • kopál (pryskyřice používaná jako kadidlo)
  • dehet
  • mayská modř na nástěnných malbách, dodnes neznáme její tajemství
  • indigo, nachová červeň z těl červce nopálového
  • purpurová barva z korýšů
  • kultivace divokých rostlin – kukuřice, kakao, papája, avocado
  • beton (vápenný)
  • přečnělková klenba
  • hieroglyfické písmo, kalendáře, záznam čísel




  • Copyright © Vladimír Rýpar 2003

    Cesty daleké i blízké - stránky věnované cestování